Založit novou webovou stránku nebo e-shopChci nový web

Zvířata na farmě

Chov slepic

             Tradičním odvětvím je chov slepic s produkcí konzumních vajec, které Mydlářka a.s. provozuje již od konce šedesátých let minulého století. Provoz je vybaven moderními technologiemi včetně třídičky vajec.

Mydlářka a.s. produkuje ročně 35 milionů kusů vajec.

 Od roku 2011 chov nosnic na podestýlce. Tento způsob chovu poskytuje nosnicím dostatek možností k projevům jejich přirozeného chování a splňuje wellfare zvířat.

             Celkový záměr společnosti Mydlářka a.s. je dbát na špičkový chov nosnic a dodávat čerstvá vejce v nejvyšší kvalitě.

Slepičí les aneb nízkonákladový chov slepic

V dobách před průmyslovou revolucí bylo zrní příliš cennou surovinou na to, aby se jím celoročně, jak je dnes běžné, krmila drůbež. Úlohou slepic (a jiných domácích zvířat) bylo zužitkovat biomasu, která pro lidi nebyla jedlá, nebo byla těžko stravitelná a přeměnit ji do jedlejší, stravitelnější a chutnější formy, tedy do vajec a drůbežího masa. Ačkoli tato úloha, kterou slepice zastávaly v ekologii tradiční venkovské domácnosti, upadla dnes téměř v zapomnění, je důkazem toho, že je možné odříznout chov slepic od pupeční šňůry průmyslového zemědělství a napojit ho na lokální ekosystém. Tato možnost je o to lákavější, že její uskutečnění by znamenalo výrazné snížení nákladů na chov.

Chceme-li se dnes oprostit od nutnosti nákupu obilovin a krmných směsí a osamostatnit chov slepic, nemusíme jen kopírovat tradiční postupy našich předků, kteří nakonec na zimu museli drůbeži přece jen nějaké to zrní zajistit. (Na rozdíl od většiny současných chovatelů si ho ovšem zvládli vypěstovat.)

Existuje ještě jiný a přirozenější způsob napojení chovu drůbeže na lokální ekosystém: Slepičí les. Jeho výhodou je, že dokáže omezit každodenní pracovní vstupy, zvýšit ekologickou stabilitu chovného systému a vytvořit slepicím lepší podmínky k životu. Nevýhodou je,  že v našich podmínkách zatím není ozkoušený.

Slepičí les

Slepice jsou svým původem lesní ptáci. Většina plemen kura domácího byla vyšlechtěna z kura bankivského, který se dodnes volně potuluje po lesích jihovýchodní Asie. Svůj lesní původ v sobě slepice nezapřou ani po tisíciletích strávených snášením vajec pro potřeby člověka. Chceme-li proto snížit náklady na krmení, slepičí les je jasnou volbou.

Základem krmného lesa jsou mimo oplocení, kurník a slepice především stromy, keře a pestrá směsice bylin, které zvířatům poskytují výživnou stravu po co nejdelší část roku. Promyšlenou kombinací všech těchto prvků lze vytvořit ekosystém, který může do jisté míry fungovat v bezúdržbovém režimu. Míra bezúdržbovosti nebude nikdy absolutní a bude závislá na kombinačních schopnostech designéra, na jeho znalostech a informacích, na lokálních podmínkách a na velikosti prostoru, který je k dispozici. I menší zablácené výběhy lze oživit několika keříky dřišťálu či jednou moruší.

Představte si pořádný výběh hustě osázený stromy, keři a trvalkami, jejichž bobule, listy, semena, lusky či květy slouží za pokrm pobíhajícím slepicím. V létě se slepice živí z několika statných moruší, jejichž plody postupně v průběhu června až srpna opadávají na zem a jsou výtečným zdrojem bílkovin nezbytných pro tvorbu vajec; tu a tam si uzobnou ostružinu či narazí na bobuli muchovníku. V průběhu září do hry vstupuje „podzimní krmný pás“ složený z několika odrůd jabloní hustě podsázených jedlou houštinou. Ta je tvořena jednak keři hlošiny okoličnaté, která do půdy poutá dusík podporující růst jabloní a jejíž bobule jsou pro slepice vítanou pochoutkou a dále keři čimišníku stromovitého, jehož lusky obsahují výživná semena o velikosti hrachu. Zimní sektor slepičího výběhu tvoří vysoké stromy dřezovce trojtrnného, několik zimních odrůd jabloní a živý plot z rakytníků. Téměř půlmetrové lusky dřezovce začínají dozrávat v průběhu října a na stromě vydrží celou zimu až do jara. Jsou vydatným zdrojem krmiva v zimních měsících a na jaře. Podobně i oranžové bobule rakytníku vydrží na větvích celou zimu a pro slepice představují nesmírně výživnou stravu podporující růst a výkon ptáků. Jako doplněk stravy slouží plody pozdních odrůd jabloní, jako je třeba strýmka. Její plody zvané „kyseláče“ zůstávají dlouho na větvích, po spadnutí na zem vydrží celou zimu i pod sněhem v poživatelném stavu a po roztátí jsou často ještě svěží.

Pod tlejícím listím, které se každý podzim vrství pod větvemi keřů a stromů, se daří nejrůznějším červům, žížalám a hmyzu, což slepicím zajišťuje důležitý zdroj bílkovin prakticky po celý rok. Čím více listí se pod stromy nahromadí, tím lépe pro roztodivné breberky a tím lépe pro slepice, které se mohou oddávat své nejmilejší činnosti, totiž hrabání.

Na některých místech jsou rozestupy stromů a keřů větší, aby pod nimi mohly růst kopřivy, kostival, čekanka, vojtěška, jetel, svízel, šťovík, pampelišky a řada dalších bylin, které slouží jako pastva pro drůbež. Bylinné patro je slepicemi využíváno po celý rok s výjimkou části zimního období, kdy rostliny nerostou a sníh k nim může zcela zamezit přístup. Většinu roku plní funkci nepřetržitého zdroje potravy a v krmném lese by měly mít své pevné zastoupení.

Nevýhodou je, že na rozdíl od dospělých stromů a keřů může dlouhodobější vliv slepic bylinné patro snadno zlikvidovat. Bezprostřední okolí kurníku je proto lepší na husto osázet stromy a keři. Bylinné patro musí být dostatečně rozlehlé a je třeba zvážit počet slepic, které ho mají využívat, aby se dokázalo samo obnovovat. Osvědčeným řešením je systém čtyř či šesti na sebe navazujících oddělených výběhů s mobilním kurníkem, jenž se mezi nimi celý rok postupně stěhuje.

Systém krmného lesa pro slepičí výběh se snaží napodobit bezúdržbové fungování přirozených ekosystémů. Slepice se živí v co největší míře hmyzem, plody, semeny a rostlinami, které samy najdou. V podobě trusu vrací živiny zpět do půdy, čímž stromy a keře přihnojují. Cyklus živin se tak uzavírá, ekosystém funguje s minimem vnějších vstupů.

Výběr plemena

U slepic rozlišujeme tři základní kategorie plemen: Plemena lehká (nosná), která se vyznačují vysokou snáškou vajec a malými přírůstky masa; plemena těžká (masná), která snášejí méně, ale vynahrazují to většími přírůstky masa; a plemena středně těžká (s kombinovanou užitkovostí), která obstojně snášejí a hodí se i na chov pro maso. Obecně platí, že lehká plemena více létají, zatímco těžká plemena se spíš drží při zemi. Na to je třeba myslet při oplocování výběhu.

Pro účely nízkonákladového chovu je asi nejdůležitější vlastností shánčlivost slepic, tedy jejich schopnost shánět si vlastní potravu ve volném výběhu. Nejvíce potlačenou shánčlivost mají těžká plemena. Lehká plemena jsou poměrně soběstačná a dokážou si nasbírat spoustu potravy samy. Pro slepičí les jsou tedy nejlepší volbou. Hned po nich následují plemena středně těžká a nejméně vhodná jsou plemena těžká. Průmyslové brojlery bych vůbec nedoporučoval, neboť byli vyšlechtěni pro dobré zužitkování krmných směsí a rychlý nárůst svalové hmoty v podmínkách velkochovů a lze u nich tudíž očekávat spíš potlačenou shánčlivost.

K obzvlášť vhodnému plemeni pro nízkonákladový chov v českém prostředí patří naše národní „slepičí rasa“, jejíž historie sahá až někam do časů Karla IV. a možná i dál. Česká zlatá kropenka (nebo jen „češka“) je velmi skromné a otužilé plemeno, které nese i v zimním období. Patří k lehkým plemenům. Není náročná na chov, zachovala si unikátní zbarvení, které ji maskuje proti dravcům a ve volném výběhu si dokáže sehnat velkou část své denní dávky sama i bez slepičího lesa. Má-li výběh dostatečně velký, od jara do podzimu je v obživě soběstačná bez nutnosti přikrmování.

Kombinace tohoto plemene se systémem slepičího lesa logicky znamená zaměřit se především na zimní produkci – tedy na stromy a keře, jejichž plody dozrávají pozdě na podzim, jsou trvanlivé a opadávají v průběhu zimy a na jaře (dřezovec, rakytník, odrůdy jabloní jako strýmka nebo panenské české).

Ochrana před predátory

Divoce žijící potkani, kuny, tchoři, lišky, norci, mývali a velcí draví ptáci vybírají vajíčka, napadají kuřata či slepice a mohou vybít i celé hejno. Pro venkovní volný chov tak představují někdy zcela zásadní problém.

Jeden z principů permakultury říká, že máme upřednostňovat biologické zdroje před zdroji mechanickými či dokonce chemickými. Zkusme tedy nejprve zvážit možnosti, které nám nabízí biosféra.

Ideálním řešením by bylo využití bojových plemen slepic, která by odrazila každý útok nepřítele. Tato plemena však byla vyšlechtěna pro kohoutí zápasy, tedy pro krvežíznivý boj ve svých vlastních řadách a jiným zvířatům se příliš bránit nedokážou. Proto tudy cesta nejspíš nevede. Pro šlechtitele je to ale výzva:-)

Naštěstí nám předkové odkázali nejen bratrovražedné kohouty, ale i jiná zvířata vycvičená k boji s predátory. Existují plemena psů, která byla po tisíciletí šlechtěna za účelem hlídání hospodářských zvířat včetně slepic. Například nádherný pyrenejský horský pes spolehlivě uhlídá před útoky zvenčí hejno volně rozptýlené drůbeže. Jakmile nějaká slepice začne vydávat nezvyklé zvuky, ihned k ní přiběhne, aby zahnal případného vetřelce. Pes si navíc vyznačuje své teritorium, což mnohé šelmy respektují.

Vzrostlý slepičí les je sám o sobě přirozenou ochranou před útoky shora a poskytuje dostatek úkrytu před dravými ptáky. Provedeme-li design tak, že pro bylinné patro vyhradíme dlouhé úzké pásy mezi stromy, pro dravce bude mnohem obtížnější trefit se do mezery a ulovit pasoucí se slepici.

Na internetu jsem našel údajně velmi účinný typ, jak se vypořádat s potkany. Jedná se ovšem o strategii, která hraničí s řešením mechanickým. Do železného sudu nastražíme jakékoli maso a necháme potkany, aby do něho přes noc nalezli. Potom sud zavřeme a necháme jeden až dva týdny stát. Protože potkani se při nedostatku potravy navzájem požírají, zůstane časem v sudu jen jeden nejsilnější jedinec. Toho pustíme zpátky do přírody, aby likvidoval ostatní potkany.

Pokud jde o mechanická řešení, základem je dobře utěsněný kurník, v němž se slepice na noc zavírají. Velká část živočichů nebezpečných pro slepice, jako jsou potkani, kuny, tchoři, lišky či sovy, loví v noci. Proto má smysl na noc kurník zavírat. Dobře oplocený výběh nebo elektrický ohradník mají rovněž svůj význam. Dále lze použít nejrůznější pasti, jestřábí koše (ty jsou ale nelegální) apod., podle toho s jakým zvířetem máme potíže. Proti dravým ptákům se doporučuje natáhnout do výběhu v pravidelných odstupech (cca 60 – 90 cm) vlasec.

Chemická řešení, kam spadají především různé typy jedů či postřiků, mohou zamořit zahradní ekosystém a jeho okolí toxickými látkami. Je proto lepší se jim vyhnout. Osobně považuji za nejúčinnější biologická řešení v kombinaci s dobrým kurníkem, který se na noc zavírá.

Poznámka na závěr: Tento článek byl veden snahou shromáždit pro případné zájemce o soběstačný chov slepic užitečné informace do uceleného celku. Článek je ovšem hypotézou. Dalším logickým krokem by měla být fáze testování získaných informací v konkrétních podmínkách. Nedávno jsem například zjistil, že naše slepice ani po dvou dnech o hladu nezačaly žrát semena dřezovce trojtrnného, která jsem jim přinesl z olomouckého parku.

Chované plemeno ovcí
 

image

Plemeno Suffolk (S)
Plemeno pochází z Anglie. Hlava a končetiny jsou černé bez obrůstu vlnou, vlna je bílá, polojemná,sortiment B - C, délka vlny 8 - 12cm, výtěžnost 55 - 62%. Je středního až většího tělesného rámce. Má dlouhou a širokou záď, dobře utvářenou hruď a osvalené plece, hřbet a kýty. Růstová schopnost je velmi dobrá, hodí se pro užitkové křížení se všemi plemeny. Je ve světě značně rozšířeno a podílelo se na vzniku několika plemen. Vyniká dobrým zdravím a dlouhým plodným obdobím. Výkrm lze provádět do vyšší živé hmotnosti ( 35 - 45 kg), přírůstek v odchovu 350 - 400 g. Živá hmotnost beranů je 90 - 160kg, bahnic 70 - 100kg.

image

Suffolk (sheep)(S)
From Wikipedia, the free encyclopedia
Suffolk are a black-faced, open-faced breed of sheep, primarily raised for meat production. They are one of the better breeds to crossbreed with and have unusually good dispositions. Suffolks were originally developed in England as the result of crossing Southdown rams on Norfolk Horned ewes. The product of this cross was an improvement over both parent breeds.

 

Brojlerová kuřata

Na farmě vykrmujeme cca 100 000 ks kuřat v 6 až 7 turnusech za rok. Jednodenní kuřata nám dodává firma Xavergen. Vykrmená kuřata dodáváme do drůbežářského závodu Klatovy. Ve výkrmu dosahujeme dobrých výsledků - ve 35 dnech stáří je průměrná hmotnost kuřete 1,95 kg při spotřebě 1,75 kg směsi na kus. Drobní chovatelé si u nás mohou zakoupit jednodenní a starší kuřata k vykrmení doma, nebo již vykrmená k osobní spotřebě.

Brojlerová kuřataBrojlerová kuřataBrojlerová kuřata

buvoli

ObrazekBuvol vodní je chován zejména v Asii, kde tento druh vznikl. Velmi početné domestikované populace jsou chovány zejména v Číně, Indii, Nepálu, Thajsku aj. Tento druh je chován také v Jižní Americe, Severní Africe a Evropě. Nejpočetnější populace v rámci Evropy jsou v Itálii. Bulharsku a Německu. V Itálii mají chovy zaměřené na produkci mléka, které je určeno k výrobě sýrů a masa, mnohaletou tradici.

V Evropě chovaná zvířat mají základ v asijských a indických populacích. Vodní bůvol se vyznačuje svou robustností a odolností proti chorobám. V porovnání se skotem je schopen využívat daleko efektivněji rostlinná krmiva. Typickým morfologickým znakem buvolů jsou jejich široké paznehty, které jsou odolné déle trvající maceraci ve vodě nebo v bahně. Přestože jsou tato zvířata chována v domovině v podmínkách s relativně vysokou vlhkostí a jsou využívána pro obdělávání zejména rýžovišť, lze je v Evropě chovat bez vazby na vodu.

Chov těchto zvířat, je podle zkušeností německých chovatelů téměř bezproblémový a  zvířata  jsou velmi přizpůsobivá. V intenzivních chovech (s produkcí mléka), je podle chovatelů ze Saska, výživa téměř stejná jako u dojeného skotu. Také vybavení dojírny je stejné. Zvířata je nutné na dojení postupně navykat! Velmi dobře se osvědčil celoroční pastevní chov. Výrazné problémy s nízkými teplotami tato zvířata nemají, avšak při velmi nepříznivých povětrnostních podmínkách je vhodné zvířata ustájit v jednoduchých přístřešcích či stájích pro skot (dojená stáda). V letních měsících je vhodné zajistit zvířatům možnost brodění nebo koupání. V případech, kdy chovatel nemá k dispozici vodní zdroj je nutné zvířatům zajistit alespoň dostatečný stín.

Chov vodních buvolů v žádném případě nemůže ohrozit chov intenzivně chovaných dojených plemen skotu. Jeho chov je podle asociace německých chovatelů vhodné lokalizovat do příhraničních oblastí, které nejsou intenzivně obhospodařované. Na produkci buvolího mléka se v EU nevztahují kvóty.

 Tabulka 1: vybrané ukazelete užitkovosti buvolů

 

porodní hmotnost telat býčci 42 kg, jalovičky 40 kg
živá hmotnost býků v dospělosti 800 - 1100 kg
živá hmotnost krav v dospělosti 600 - 800 kg
věk při prvním otelení 26 - 32 měsíců
produkce mléka za laktaci 2000 - 3200 kg

Tabulka 2: složení buvolího mléka s mlékem krav a koz (v 1 litru mléka)

 

parametr

buvol

koza

kráva

energie

4700 kJ

2810 kJ

2690 kJ

voda

825 g

866 g

877 g

bílkoviny

4,7 %

3,7 %

3,4 %

tuk

8,5 %

3,9 %

3,9 %

cholesterol

80 mg

110 mg

120 mg

vápník

1950 mg

1270 mg

1200 mg

zinek

6000 mikro g

2600 mikro g

3800 mikro g

vitamín C

25 mg

20 mg

17 mg

 Chov buvolů se v současné době orientuje na:

a) produkci masa

b) produkci mléka a masa

Ve stádech se uplatňuje přirozená plemenitba, ale i inseminace. Inseminační dávky se dovážejí zejména z Itálie a Bulharska. Orientační cena ID se pohybuje mezi 30 - 55 EURy v závislosti na kvalitě býka.

Výrobky z buvolího mléka: konzumní mléko, mozzarella, čerstvé sýry, zrající sýry, sýry s různým podílem ostatních druhů mlék (kravské, ovčí, kozí) a kosmetika. Maso se používá ke kulinářským účelům a v uzenářství. Obsahuje oproti masu skotu:

  • až o 50 % méně tuku,
  • až o 50 % méně cholesterolu,
  • až o 55 % více energie,
  • až o 10 % více minerálních látek.

 

Chov skotu
 

 

 

Chov skotu...

 

                                                                                                           

Masná plemena skotu


Výkrm skotu

1.         intenzivní – s využitím kombinovaných plemen případně s jejich kříženci s masnými plemeny. Intenzivní výkrm předpokládá produkci kvalitních objemných krmiv, které zabezpečí dostatečný denní přírůstek u býků. N našich podmínkách jde o vykrmovaná plemena: české strakaté, limousine a charollaise apod.
2.         extenzivní – jde o výkrm býků prostřednictvím využití pastevních systémů. Tento způsob výkrmu je aplikován zejména v podhůří. V tomto systému výkrmu býků není dosahováno tak intenzivních přírůstků jako v systému intenzivním. Vhodnými plemeny jsou: aberdeen angus, hereford, highland atd.

Plemena malého tělesného rámce

•         Galoway pochází z jihozápadního Skotska. Je malého tělesného rámce, avšak je velmi dobře osvaleno. Kohoutková výška u krav je na úrovni 120cm a u býků 125 cm. Hmotnost je u krav cca. 500 kg a u býků 750 kg. Plemeno je vhodné k chovu v marginálních podmínkách (podhorské a horské oblasti). Velmi dobře se uplatňuje při celoročním pastevním způsobu chovu bez nároků na technologie ustájení (extenzivní způsob chovu). Plemeno je vhodné ke stádovému chovu a vyznačuje velmi dobrými mateřskými vlastnostmi. Zbarvení u tohoto plemene je velmi různé. Za základní se považuje černá barva. Dále je pak plemeno chováno v těchto barevných rázech: hnědé, červené bílé či bílo-černé. V ČR je toto plemeno chováno od roku 1991.

•         Highlandskotský náhorní skot. Kohoutková výška u toho plemene dosahuje 125 cm u býků a 115 cm u krav. Hmotnost krav je až 450 kg a býků až 600 kg. Plemeno je velice ceněno pro svou velkou odolnost vůči nepříznivým mikroklimatickým jevům (vítr, zima, déšť). Je proto vhodné pro extenzivní způsob chovu v marginálních oblastech ČR. Vyznačuje se skromností, odolností a dlouhověkostí. Zbarvení zvířat je stejně jako u galowaye hnědočerné, žluté, černé či červené. Toto plemeno je vhodné pro ekologickou údržbu krajiny. Plemeno je charakteristické dlouhým osrstěním a velkými rohy. Býci proto mohou být velice nebezpeční.

Plemena středního tělesného rámce
 
•         Aberdeen Angus pochází ze severovýchodního Skotska. Charakteristickým znakem je dominantní bezrohost. Zbarvení je u těchto jedinců od černé až po červenou barvu (tzv. red Argus). Mezi klady tohoto plemene řadíme: snadné telení, velmi dobré mateřské vlastnosti matek a vynikající pastevní schopnosti. Krávy dosahují tělesné hmotnosti až 600 kg, při kohoutkové výšce 130 – 135 cm. Býci dosahují hmotnosti až 1100 kg, při kohoutkové výšce až 145 cm. Maso u tohoto plemene je vynikající kvality. Plemeno je velmi oblíbené v USA, Austrálii či Africe.

•         Herefordtoto plemeno řadíme mezi nejrozšířenější masná plemena na světě. Je chováno jak v rohaté, tak i v bezrohé formě. Je jemnější kostry s velmi dobrým osvalením. Kohoutková výška krav dosahuje úrovně 128 cm, při živé hmotnosti až 600 kg. U býků je kohoutková výška na úrovni až 145 cm s hmotností až 1000 kg. Do ČR bylo toto plemeno poprvé dovezeno v roce 1974 a bylo chováno na Tachovsku a Chebsku. Zbarvením je velice podobné našemu českému strakatému skotu. Rada - u poznávání z chovu skotu se řiďte velikostí vemene (je výrazně menší než u české straky, neboť není dojeno a produkce mléka slouží pouze pro potřeby mláděte).

•         Belgické modro-bílé vznikalo na územích Meuse a Escaut  dnešní Belgie. Na vzniku tohoto plemene se podílel výraznou měrou Shorthornský skot. Plemeno je charakteristické výrazným osvalením kýty a beder. Díky výraznému osvalení je v 60 – 90 % při porodu přistupováno k císařskému řezu. Krávy dosahují hmotnosti až 760 kg s kohoutkovou výškou až 135 cm. Býci dosahují hmotnosti až 1250 kg s kohoutkovou výškou až 150 cm. Zbarvení jsou následující: bílé, modrobílé a červené.

•         Limousineplemeno vzniklo ve stejnojmenné oblasti jihozápadní Francie. Ve Francii je toto plemeno druhé nejpočetnější v kategorii chovaných masných plemen. Je charakteristické svým červeným celoplášťovým zbarvením. Mulec, oblast očí a končetiny jsou světlejší barvy. Plemeníci dosahují hmotnosti až 1000 kg a krávy až 650 kg. Plemeno je dlouhověké, plodné a má velmi dobré mateřské vlastnosti. Maso je velice kvalitní. V 90. letech bylo, ale i v současnosti stále je toto plemeno používáno ke křížení s českým strakatým skotem.

 

•         Piemontese pochází ze severozápadu Itálie. Původně bylo chováno pro trojstrannou užitkovost (maso-mléko-tah). Hmotnost dospělých krav dosahuje 600 kg a u býků až 900 kg. Zvířata jsou šedého zbarvení s černou pigmentací v oblastech krku, hlavy, plecí a nohou. Plemeno je ve své domovské zemi chováno v podhorských a horských oblastech. Je velmi odolné, přizpůsobivé a má vynikající pastevní schopnosti. Plemenice se vyznačují také výbornou mléčností.

•         Gasconneje plemenem, které pochází z oblasti Pyrenejí na Francouzské straně. Bylo stejně jako piemontese využíváno pro trojstrannou užitkovost. Zvířata jsou šedě zbarvena. Plemeno je konstitučně velmi pevné, není náchylné na nemoci a je přizpůsobivé pasení se v horských a podhorských oblastech. Býci dosahují hmotnosti až 1000 kg a krávy až 650 kg. První importy do ČR byly uskutečněny v roce 1994.


       
Plemena velkého tělesného rámce

•         Charolaisje v současné době nejrozšířenějším plemenem nejen v oblasti své domoviny (Francie), ale je velmi oblíbené na celém světě. Vznik tohoto plemene je specifický na území mezi řekami Seinou, Loirou, Rhonou a Alier. Hmotnost plemeníků v dospělosti dosahuje až 1500 kg a krav až 900 kg. Plemeno je vhodné zejména pro intenzivní způsob výkrmu. Charakteristické je smetanové či  bílé zbarvení zvířat. U plemenic je zvýšená frekvence obtížných porodů z důvodů vyšší porodní hmotnosti telat. Plemeno k nám bylo dovezeno v roce 1990. Je také často využíváno k užitkovému křížení.

•         Blonde d´aquitaine – je relativně mladým plemenem, které také vzniklo v jihozápadní části Francie. Plemeno se vyznačuje výrazně pevnou kostrou, velmi dobrou plodností a vynikajícím osvalením. Krávy jsou dlouhověké s dobrými mateřskými vlastnostmi. U  krav je na rozdíl od plemene charolais malý výskyt obtížných porodů. Kohoutková výška krav dosahuje až 150 cm, při hmotnosti 800 – 950 kg. Býci měří v kohoutku 150 -160 cm a dosahují živé hmotnosti až 1300 kg. Zvířata jsou světle hnědého až krémového zbarvení.

Salerspochází z centrální oblasti Francie. Je společně s plemenem galoway a highlandem řazeno mezi tzv. ekologická plemena. Charakteristickým znakem tohoto plemene jsou dlouhé rohy a celoplášťové červené zbarvení zvířat. Ve Francii je toto plemeno chováno přes léto v pohůři a na zimu jsou zvířata přeháněna do nižších nadmořských výšek. Od těchto jedinců se také v domovině získává mléko, ze kterého jsou vyráběny speciální druhy sýrů. Jedinci tohoto plemene jsou velmi dobře osrstěna a v letních tropických dnech mohou mít problémy s termoregulací. Krávy dosahují hmotnosti až 850 kg, zatímco býci až 1200 kg.

Uckermärker - počátek vzniku tohoto plemene, lze datovat do roku 1970, kdy v Německu na základě vzájemného křížení plemen Fleckvieh a Charolais vznikla populace kříženců označovaná Genotyp 67. V rámci populace kříženců byla řadu let na základě dosahované užitkovosti zvířat uplatňována přísná selekce. Za plemeno byl Uckermärker uznán v roce 1992. Název plemene je odvozen od oblasti ve které toto plemeno vzniklo (Brandenbursko). Od konce roku 1990 bylo plemeno šlechtěno na bezrohost. Zvířata jsou poměrně dlouhá a robustnější. Plece, hřbet, bedra a kýty jsou dobře osvaleny. Zvířata jsou chována v mnoha barevných rázech - bílý, krémový, jasně žlutý až po hnědočervený. Býci dosahují výšky v kříži 150 cm, při živé hmotnosti 1150 až 1300 kg, zatímco krávy dosahují v kříži výšky 140 cm a živé hmotnosti 750 až 850 kg. U mladých býků dosahuje průměrný denní přírůstek 1400 g. Šlěchtielským cílem je: výborné mateřské chování krav, snadné telení, mírnost a přizpůsobivost, velmi dobrý růst. telat, vysoká jatečná výtěžnost, korektní končetiny a paznehty.

 


 

                                                                                 

Mléčná plemena skotu

Základní charakteristika tohoto typu:

 

  1. lichoběžníkový tvar těla
  2. velké vemeno
  3. vemeno je silně žilnaté
  4. šikmé uložení žeber
  5. končeny jsou suché (nejsou tak zmasilé, jako u masného skotu)
  6. většinou jsou viditelné i kyčelní hrboly

 

Holštýnský skot

patří mezi nejrozšířenější kulturní plemena na světě. Jedná se o mléčně specializované plemeno. Plemeno je známo také pod synonymem holštýnsko-fríský či černostrakatý skot. Plemeno je charakteristické svou černo-bílou barvou . Určité procento jedinců se rodí jako homozygoti recesivní s barvou červeno-bílou. Tyto jedince velice často označujeme jako RED holštýn. Plemeno je chováno v mnoha zemích světa, zejména pak v USA, Kanadě, Japonsku, Izraeli a jiných stádech světa, kde tvoří velice početné populace. Plemeno pochází původně z oblasti Německa (Holstein-Frisian). Odtud bylo importováno do celého světa (zejména Severní Amerika), kde došlo k jeho intenzivnímu šlechtění na zvýšení mléčné užitkovosti. Plemeno řadíme k populacím otevřeným, to znamená, že chovatel v Japonsku či Evropě může využívat světové kvalitní plemenné býky odkudkoliv. Průměrná užitkovost tohoto plemene na našem území se pohybovala v roce 2006 na úrovní 8.170 kg za laktaci s tučností 3,83 % a 3,28 % bílkovin. Kvalita masa není vzhledem k užitkovému typu dobrá. Některé země světa býčky ihned po narození utrácejí. Důvodem je neefektivnost výkrmu a výsledná kvalita masa. Populace na našem území čítá 163 000 ks.


 

 

Ayrshirský skot
 

je plemeno pocházející ze Skotska. Na vzniku se podílela plemena místní, ale i importovaná z Holandska, Francie aj. Plemeno je spíše menšího až středního tělesného rámce s výškou v kohoutku
127 –
134 cm. Hmotnost je mezi 450 – 550 kg. Charakteristické pro toto plemeno je: polo-vejčité utvářené plemeno bohatě žilnatěné, hluboký hrudník, prostorné břicho, sušší končetiny a užší záď. Typické jsou lyrovitě zahnuté rohy. Plemeno je vhodné k pastevnímu chovu, je skromné, plodné a dlouhověké. Průměrná užitkovost v ČR u toho plemene dosahuje 6917 kg mléka s tučností 4,19 % a obsahem bílkovin 3,33 %. Na našem území je chováno cca. 350 ks. Je velmi rozšířené zejména v USA. Finsku, Itálii a Kanadě.

 

Jerseyský skot

je jedním z nejcharakterističtějším dojným plemenem chovaným na celém světě od USA po Rusko. Krávy dosahují hmotností až 420 kg s kohoutkovou výškou 116 – 121 cm. Plemeno je charakteristické vysokou užitkovostí s vysokým obsahem složek (zejména tuku). Zvířata mají jemnou konstitucí, kratší hlavu, hluboký prostorný hrudník a velké žlaznaté vemeno. Zabarvení zvířat je celoplášťově šedohnědé, jen mulec, špičky rohů a paznehty jsou černé. V České republice je chováno cca. 300 ks tohoto plemene. V kontrole užitkovosti bylo v roce 2006 – 185 ks s průměrnou užitkovostí 6022 kg mléka, tučností 5,73 % a obsahem bílkovin 4,04 %.

 

   


                                                                                                                                                                                                         

 

Zajímavé dokumenty:

Národní ozdravovací program od IBR.pdf (356 KB)

Zásady chovu masného skotu.pdf (1315 KB)

Technologie chovu skotu.pdf (650 KB)

 
 

Poučení o nákaze – Katarální horečka ovcí (Bluetongue)


Katarální horečka ovcí je infekčním onemocněním přežvýkavců a není přenosné na člověka. Původcem katarální horečky ovcí je virus (BTV), Orbivirus, který patří mezi Reoviridae. V současné době je známo 24 zřetelně rozpoznatelných  sérotypů  BTV1 až BTV24. V jižních částech  Evropy byl zjištěn výskyt sérotypů  BTV1, 2, 4, 9 a 16.  V současné době  se šíří v Evropě sérotyp 8 (BTV-8), který nebyl nikdy předtím v Evropě zjištěn. Sérotyp BTV-8 bývá obvykle diagnostikován v Keni, v Nigerii, v Jižní Africe, v jižní a v centrální části Ameriky. Tento virus vyvolává klinické projevy onemocnění u ovcí a i u skotu. Přenašečem viru je hmyzí vektor – tiplík rodu Culicoides. K onemocnění jsou vnímaví přežvýkavci. Infekční perioda (viremie) u infikovaných zvířat je až 60 dnů. Protilátky je možné detekovat za 7 až 14 dní po nakažení  a jsou většinou přítomné do konce života zvířete.

 
U skotu  mohou být klinické příznaky nevýrazné a  proto se stává významným zdrojem viru  a hraje významnou roli v jeho přenášení.Tento sérotyp BTV-8 se vyznačuje schopností způsobit u skotu  projevy  klinických příznaků.  Onemocnění se projevuje vesikulárními (puchýřky) a ulcerózními (vředy) změnami v dutině ústní a jako vesikulární  a ulcerativní  dermatitida (zánět kůže), dále koronitida (otok a zčervenání kůže v oblasti přechodu rohoviny paznehtů a kůže), lakrimace (slzení), salivace (slinění). Příznaky mohou být podobné jako u ovcí, viz. níže. Nápadný je pokles produkce mléka. Morbidita (nemocnost) a mortalita (úmrtnost) je nízká. Morbidita u skotu se pohybuje kolem 2,0 %, u ovcí 3,5 % a mortalitu u skotu 0,3 % a u ovcí 1,5 %.Virus může být šířen semenem býků, které obsahuje infikované erytrocyty nebo leukocyty.Experimentální studie prokázala, že 30% jalovic inseminovaných BTV kontaminovaným semenem se staly viremické.

 
U ovcí  jsou příznaky výraznější (zvláště u jehňat). Průběh může být perakutní až chronický. V případě perakutního průběhu ovce uhyne za 7 - 9 dní od nakažení, a to důsledkem prudkého plicního edému, z nozder vytéká pěnovitý sekret a dochází k udušení. U chronického průběhu může ovce také uhynout během 3 až 5 týdnů od nakažení, a to vlivem následných bakteriálních komplikací, které způsobují hlavně pasterely a následkem  celkovému vyčerpání organizmu. Mírný průběh se obvykle v poslední fázi chronického stádia onemocnění zvýrazňuje a urychluje. Virus poškozuje cévní endotel a tím se vytvářejí v krevním řečišti sraženiny, důsledkem toho vzniká kongesce (městnání krve), edém (otok), hemoragie (krvácení), zánět a nekróza (odumření tkáně). Inkubační doba je u ovcí 4 – 6 dní. Prvním příznakem po uplynutí inkubační doby je stoupající tělesná teplota,  40,5 až 42°C. Za dva dny od počátku zvýšené teploty dochází k otokům pysků, nozder, líce, víček a mezisaničí, někdy také uší. Dále ke kongesci dutiny ústní, nosní, spojivky a v oblasti paznehtů. Z nozder vytéká zvýšené množství sekretu, který se později stává mukopurulentní (sore muzzle – hnisavá tlama). Zvířata jsou apatická. Protože je dutina ústní značně bolestivá, ovce při přijímání potravy drží krmení chvíli v tlamě bez žvýkání a to proto, aby došlo k provlhčení a tím k změkčení krmiva. Při žvýkání může docházet k výtoku pěny z koutků pysků. Na sliznici dutiny ústní a nozder jsou vidět drobné krváceniny. Tam, kde dochází ke tření zubů o jazyk  a sliznice pysků je možné zjistit ulcerace. Může dojít k otoku jazyka, který se stane cyanotickým (blue tongue) a k jeho vyčnívání z dutiny ústní. Zvířata se pohybují obtížně důsledkem zánětlivých změn v oblasti paznehtů, kde můžeme pozorovat červeno-fialový oteklý pás na rozhraní rohoviny a kůže.

překrvení bělimy oka                                                otok mezisaničí u ovce

 

 

obtížný pohyb ovce v důsledku zánětu v oblasti paznehtů


 
 
                                                                               

17.01.2009 -Výživa skotu v systému chovu bez tržní produkce mléka

J. POZDÍŠEK
Výzkumný ústav pro chov skotu, s.r.o., Rapotín
Veterinářství 2006;55:105-111.


SOUHRN
Chov skotu bez tržní produkce mléka představuje pro travní porosty vhodnou formu jejich udržení, a to při harmonickém uplatnění jejich produkčních i mimoprodukčních funkcí. Výměra obhospodařovaných travních porostů skotem v ČR závisí na celkových stavech skotu, alokaci skotu v méně příznivých oblastech, změnách krmných dávek dojnic ve prospěch kvalitní objemné píce, navýšením stavů krav bez tržní produkce mléka a využitím českého strakatého plemene s kombinovanou užitkovostí, které má potřebnou schopnost konverze travních porostů a z nich vyráběných konzervovaných krmiv. Významnou podmínkou pro chov masných plemen skotu je minimalizace nákladů, především pracovních. Z hlediska možného uplatňování chovu masných plemen skotu v méně příznivých oblastech je preferován pastevní způsob chovu v co nejdelším období během roku. Produkce, kvalita krmiv a potřeby chovaných zvířat jsou biologickými předpoklady pro obhospodařování travních porostů. V příspěvku jsou shrnuty výsledky výzkumného řešení problematiky chovu skotu bez tržní produkce mléka se zaměřením na zajištění výživy zvířat a na jejich základě formulována doporučení pro uplatnění v současné zemědělské praxi.


Zajištění potřebného množství a poměrů živin v přijímaném objemu sušiny krmné dávky, základní pravidlo výživy zvířat, platí i pro kategorie skotu v systému chovu bez tržní produkce mléka (bez tržní produkce mléka).1,2 Stabilní nabídka vyváženého množství energie na skutečnou potřebu je důležitá. Jako kontrola odpovídající výživy slouží stanovení tělesné kondice zvířat. Užitkovost, zdraví a plodnost krav zajišťuje vedle energie samozřejmě i potřebné množství proteinu (dusíkatých látek), minerálních látek a vitaminů, jakož i struktura dávek a zásobení vodou.
Výrazný deficit energie snižuje produkci mléka, zvyšuje riziko onemocnění a zatěžuje výměnu látkovou – mohou nastoupit i vlivy negativně ovlivňující plodnost.
Přebytek energie vede ke ztučnění a má za následek zvýšení počtu těžkých porodů.
Vede ke zvýšenému odbourávání tuků na začátku následující laktace, zvýšení metabolických problémů a snížení plodnosti. Nejvyšší riziko ztučnění je na konci období sání až do poloviny doby stání na sucho.
Zvířata je třeba krmit až do dosažení sytosti. Pro přežvýkavce obecně platí, že příjem asi 2,0 až 2,2 kg sušiny krmiva na 100 kg živé hmotnosti vede k jejich nasycenosti.3 U jalovic se tato hodnota redukuje o 15 %, u vysokobřezích krav až o 25 %. Zajištění potřebné energie lze tedy regulovat pomocí koncentrace energie krmiva, resp. krmné dávky (NEL v MJ/kg sušiny). Ve fázi s nízkou potřebou energie je třeba předkládat strukturální krmiva s nižší koncentrací energie. Při vysoké energetické potřebě je třeba zkrmovat krmiva s vysokou koncentrací energie.

Potřeba energie krav bez tržní produkce mléka
Potřebu energie dělíme na záchovnou a produkční. Záchovná potřeba odpovídá takovému množství energie, které dostačuje zvířeti k zachování životních funkcí (trávení, metabolismus živin, krevní oběh atd.). Se zvyšující se hmotností zvířat se zvyšuje i jejich záchovná potřeba (na kus). Nízká resp. vysoká teplota prostředí, ale i vysoká pohybová aktivita zvířat zvyšují záchovnou potřebu o 10 až 50 %.
Potřeba na produkci se skládá z potřeby energie na tvorbu mléka, růst plodu a případné zvyšování hmotnosti krávy. Potřeba energie v průběhu laktace se snižuje v souladu s klesající produkcí mléka. Na začátku doby stání na sucho je potřeba energie nejnižší, zde je proto nebezpečí ztučnění krav velmi vysoké. Na začátku období intenzivního růstu plodu, tj. v posledních týdnech před porodem, se spotřeba energie opět zvyšuje. Krmení nad úroveň potřeby zvířat může vést k nadměrnému růstu plodu a na to navazujícím komplikacím.
Pro orientaci v tabulce 1 a schéma 2 jsou prezentovány koncentrace energie v porostech podle termínů a frekvencí sečí, resp. využití, které jsou výsledkem hodnocení získávaných vzorků porostů ze stanovišť v ČR, které byly získány v rámci řešení projektu NAZV ČR číslo EP7148 s názvem: „Nutriční a biologická testace pícnin ke zvyšování koncentrace živin v základních krmivech“.

Dusíkaté látky
Ve srovnání s kravami s vysokou produkcí mléka mají krávy bez tržní produkce mléka jen nízkou potřebu dusíkatých živin. Při dobré funkci a produkci bachoru u dojných krav je možno potřebu dusíkatých látek uhradit až do produkce 15 kg mléka mikrobiálním proteinem.4 Zcela dostatečný je obsah 12 % N-látek v 1 kg sušiny krmiva (20 g Nl / MJ NEL). S výjimkou dávek s vysokým podílem silážní kukuřice, krmné slámy, přestárlého porostu nebo vymoklého sena k úhradě potřebného množství N-látek dostačuje zelená píce, resp. krmiva vyrobená z jetelovinotravních porostů, které jsou sklízeny v optimální zralosti a kvalitně konzervovány. Jako problematické se mohou projevit přebytky N-látek, zvláště při zkrmování vysokých dávek mladé zelené píce (schéma 1).

To má za následek průjmy, zatěžování přeměny látek a negativní ovlivnění užitkovosti. Na začátku pastvy (mladá píce) je třeba proto podíl mladé píce omezovat přikrmováním sena, slámy případně siláže. Při kontrole krmných dávek upozorňují vysoké pozitivní hodnoty bachorové dusíkové bilance (RNB přes + 50 g/den) na přebytek dusíku v bachoru.
Průměrný obsah PDIN (skutečně stravitelné dusíkaté látky - „proteiny“ v tenkém střevě; zahrnují ve střevě stravitelné nedegradovatelné dusíkaté látky a mikrobiální bílkoviny, které mohou být v bachoru syntetizovány z degradovatelných dusíkatých látek krmiva)
u sledovaných druhů a odrůd trav, při aplikované úrovni hnojení, byl u prvních odběrů na úrovni 102 gramů a u jetelů na úrovni 152 g. Mezi průměrným obsahem PDIN u trav a jetelů byly obdobné rozdíly i v dalších termínech odběrů. Vzhledem k pozvolnějšímu poklesu obsahů PDIE (skutečně stravitelné dusíkaté látky „proteiny“ v tenkém střevě; zahrnují ve střevě stravitelné nedegradovatelné dusíkaté látky a mikrobiální bílkoviny, které mohou být v bachoru syntetizovány z energie krmiva) oproti PDIN dochází k postupnému zužování poměrů mezi těmito živinami s nárůstem pícnin. Zatímco u trav bylo možno zaznamenat (při aplikované úrovni hnojení) vyrovnání tohoto poměru kolem 15. května a mezi 15. až 20. květnem je možno očekávat změnu poměru PDIN/PDIE postupně ve prospěch PDIE. U jetelů dochází také k postupnému zužování poměru mezi PDIN a PDIE, ale ani v termínu k 17. červnu nebyl zaznamenán opačný poměr těchto živin jako u trav.

Zajištění strukturnosti dávek
Doporučuje se, aby obsah vlákniny v sušině dávek neklesal pod 18 %. Současně je třeba zohlednit strukturální účinnost krmiv. Zejména mladý pastevní porost (jaro, ale i podzim) vykazuje špatnou strukturální účinnost, to může způsobit trávicí potíže strukturálního původu. Zvířata reagují průjmovými stavy. V těchto případech je třeba dokrmovat seno, zavadlé siláže (3 až 5 kg), resp. krmnou slámu. Pro nerušený průběh trávicích procesů u dojnic se za minimální příjem strukturálně účinné vlákniny považuje 400 g na 100 kg živé hmotnosti a den. Z toho vyplývá, že dojnice o průměrné ž. hm. 600 – 650 kg přijme denně okolo 2,5 kg strukturálně účinné vlákniny. Pro odchov mladého dobytka ve věku jednoho roku stačí více jako 300 g, později více než 400 g strukturální vlákniny na 100 kg ž. hm. a den.

Změny krmných dávek
Pro kvalitní krmení přežvýkavců je nezbytný pozvolný přechod při změnách krmných dávek. Zvířata, především bachorová mikrofóra, vyžaduje asi třítýdenní období k přizpůsobení se provedeným změnám. Rychlé změny snižují aktivitu bachorových mikroorganismů, způsobují trávicí poruchy, průjmové stavy a snižování příjmu krmiv. Časté kolísání složení krmných dávek, ale i rychlé změny v krmivech (např. na konci, resp. začátku pastvy) je třeba minimalizovat.
Základní krmiva různé jakosti je třeba zkrmovat jen v míchaném stavu, aby zvířata většího rámce neměla možnost vybírat si jen kvalitnější krmiva a nežádoucně tučněla. Je proto žádoucí maximálně vyrovnané stádo krav. Zvířata s příliš vysokou, resp. nízkou užitkovostí, s problematickou plodností nebo dlouhým obdobím stání na sucho je třeba selektovat. Průběžná kontrola kondice a usměrňování krmných dávek jsou nezbytné k dosahování dobrých výsledků. Pro krávy stojící na sucho je potřebné zajistit oddělené ustájení.

Minerální a vitaminové doplňky
Pro zajištění odpovídající minerální výživy je třeba znát obsahy minerálních látek v používaných krmivech. Při pastvě jsou přídavky vápníku převážně zbytečné. Naproti tomu při zkrmování pastevního porostu v pozdějším vegetačním stavu, resp. při přikrmování slámou se může dostavit karence fosforu. V každém případě je třeba doplňovat krmnou sůl, neboť při pastvě je dusík krytý jen z 20 až 30 %. K zajištění dostatečného zásobení stopovými prvky (zejména Se, Zn, a Cu) je třeba podávat přísady příslušné směsi nebo používat vhodné minerální lizy. Tím se může pokrýt dostatečně i potřeba vitaminů. Zajištění minerální výživy je třeba věnovat pozornost zejména při využívání nehnojených nebo nedostatečně hnojených ploch. V tab. 2 je uveden příklad normativních doporučení pro mikroprvky a vitaminy.

Výživa po otelení
U krav s vyšší užitkovostí a při dobrém kondičním stavu lze usměrněnou výživou v prvních dvou až třech týdnech po otelení malým snížením spotřeby energie zabránit rychlému a vysokému růstu produkce mléka. V tomto období je spotřeba mléka telaty omezena na úrovni asi 6 až 8 kg (max. 10 kg). U matek s vysokým produkčním potenciálem lze redukovanou výživou zabránit nebezpečí vzniku zánětů vemene a průjmovým onemocněním telat. Fáze redukovaného krmení nesmí ale trvat dlouho. Mohlo by dojít k negativnímu ovlivnění nejen užitkovosti, perzistence laktace, zdraví, ale i následné plodnosti. Na období redukovaného krmení v prvních dnech sání telat musí následně, nejpozději na konci třetího týdne, navázat období plnohodnotné výživy. Zkrmováním objemných krmiv dobré jakosti (5,6 až 5,8 MJ NEL/kg suš.) lze zajistit dostatečnou a vyváženou výživu. U extenzivnějších plemen s ohledem na nižší energetickou potřebu lze vystačit s krmivem nižší jakosti (5,2 až 5,6 MJ NEL).
Zajištění potřebných živin podle stadia mezidobí je důležitým předpokladem pro zdraví zvířat. Zkrmování jadrných krmiv matkám při dostatku objemných krmiv s odpovídající koncentrací živin není potřebné a ani hospodárné. Jen v těch případech, kdy krávy na počátku laktace prudčeji zhoršují tělesnou kondici (při nízké kvalitě krmiv, extrémních klimatických podmínkách), případně u prvotelek, může být užití jadrných krmiv smysluplné. Sledovat kondiční stav plemenic je potřebné také k zajištění úspěšného zabřezávání. V případě většího poklesu hmotnosti nebo zhoršené kondice v důsledku nižšího příjmu živin, než jsou požadavky zvířat, lze použít koncentrovaných krmiv („flushing“) v množství 1 až 1,5 kg na kus a den.

Výživa krav v pastevním období
Uprostřed období sání telat stačí předkládat matkám dobrá objemná krmiva formou pastvy mladých porostů. Touto výživou lze doplnit i odbourané tělesné rezervy z počátku doby sání. Zároveň je zajištěna i dostatečná produkce mléka pro optimální růst telat. Již na konci druhé třetiny období sání lze podávat energeticky chudší krmivo. Tím se zabrání tučnění krav. Dávky je třeba v tomto období přizpůsobovat tělesné kondici zvířat. V žádném případě nesmí ale krávy snižovat hmotnost, současně je třeba naopak zabránit vyšším hmotnostním přírůstkům. Koncentrace energie krmiva se má pohybovat v rozmezí 5,3 až 5,6 MJ NEL/kg sušiny. Extenzivnějším plemenům (resp. kravám s nižší užitkovostí) stačí v tomto období krmiva s koncentrací energie v rozpětí 4,8 až 5,3 MJ NEL. Při chovu krav v pastevním období je třeba zajistit dostatečnou nabídku krmiv (zatížení pastvin, příkrm).

Výživa v období pozdní pastvy a období stání na sucho
V období před odstavem a po odstavu telat je třeba krávy krmit na nižší úrovni (udržet optimální kondiční stupeň v rozmezí 3,25 až 3,75 bodu, při použití pětibodové stupnice pro hodnocení tělesné kondice). Složení krmných dávek na konci období kojení telat musí na tuto úroveň navazovat. Jsou-li krávy v období poslední třetiny březosti v dobré kondici, je třeba zamezit nadměrnému zvyšování jejich hmotnosti. K tomu je vhodná strukturální objemná píce s obsahem energie na úrovni 4,6 až 5,2 MJ NEL.
V tab. 3 jsou uvedena normativní doporučení a v tab. 4 jsou na příkladech typů krmných dávek uvedena schémata optimálního zásobení energií ve vymezených obdobích chovu krav bez tržní produkce mléka.

Výživa sajících telat
V chovu krav bez tržní produkce mléka je tele hlavním produktem. Proto je třeba klást na zdárný vývoj telete největší důraz. Za cílový parametr lze považovat dosažení hmotnosti telat v osmi měsících věku 300 kg, resp. denní přírůstek na úrovni 1 100 g. Vedle optimálních podmínek chovu je nejdůležitější odpovídající výživa.
Jen v případě, že zdravá kráva poskytuje potřebné množství mléka, může vývoj telete zdárně probíhat. Při výběru plemene pro toto výrobní odvětví je ukazatel produkčních schopností krav velmi významný. Tento požadavek zdůrazňuje význam chovu kříženců, který kombinuje dobrou mléčnou produkci matek s masnou užitkovostí zajištěnou otcovskou linií.
Nejvýznamněji ovlivňuje výživu telat mléčná užitkovost krav a dobrá perzistence laktace. Nejdůležitějším obdobím z tohoto hlediska je zhruba polovina druhého měsíce sání do konce pátého měsíce, kdy je schopnost příjmu jiných krmiv u telat omezena. Nízký příjem mléka v tomto období má za následek i nedostatečný přívod živin. V prvém měsíci života je potřeba živin z 95 až 100 % kryta mlékem.
Prvním předpokladem úspěšného odchovu telat je vedle biologické hodnoty narozených telat (dobré životaschopnosti) včasné přijetí telete matkou a konzumace dostatečného množství mleziva. U prvotelek a krav s nevyvinutým mateřským instinktem je kontrola porodů a pomoc ošetřovatele v počátcích sání nutná. Tento moment je třeba vnímat jako součást péče o zvířata v době porodu, a to zejména u prvotelek. Neochota k přijetí telete může být důvodem pro vyřazování těchto zvířat z dalšího chovu. Trvale čisté vemeno, ale i podmínky krmení v prvních týdnech po otelení, zajišťují zdraví telat. Nezbytná je profylaxe průjmových onemocnění telat, jakož i využití všech prostředků zabraňujících průjmům. V prvém měsíci věku je třeba telatům dát k dispozici nejlepší objemnou píci, trochu jadrných krmiv (stimuluje rozvoj funkce bachoru) a čistou vodu.
Od druhého měsíce věku vzrůstá význam příjmu objemné píce jako doplněk k mléku. Telata musí mít neustále možnost příjmu nejkvalitnějších objemných krmiv. Tele je schopno přijmout potřebné množství krmiv v případě jeho vysoké kvality a s vysokou stravitelností. Čím lepší je kvalita krmiv, tím více krmiv a živin telata přijmou a dosáhnou lepších přírůstků hmotnosti. Význam příkrmu telat stoupá v případě, že mléčná produkce krav je nízká, resp. nelze zajistit dostatečnou nabídku kvalitní objemné píce. V případě nízké produkce matek nemohou telata ani při vyšším příjmu doplňkových krmiv (objemná píce + koncentráty) pokrýt potřebu energie. Přírůstky klesají o 100 až 200 g. Aby mohly dosáhnout vyšších přírůstků, musela by energetická hodnota doplňkových krmiv výrazně přesahovat 5,9 MJ/kg NEL na kg sušiny krmiva. Toho lze dosáhnout vedle nabídky vysoce kvalitních základních krmiv případně doplňkem 0,5 až 1 kg jadrných krmiv. Od pátého měsíce věku je potřeba živin telat kryta převážně objemnými krmivy.
Rozhodující část mléčné výživy telat probíhá v období pastvy, kdy při dostatku mléka kojících krav dosahují telata přírůstků živé hmotnosti nad 1 kg. Při zimním období telení se telata odstavují před ukončením pastvy. Vlastní odstav představuje pro telata značně kritický úsek života. Oddělení matek a telat se obvykle provádí během jednoho dne. V průběhu dvou až tří dnů po odstavu projevují krávy i telata značný neklid, což má za následek snížení příjmu krmiva. Nutné je úplné oddělení krav a odstavených telat (bez možného kontaktu). Pokud jsou oddělená stáda krav a telat chována na stejné pastvině, dochází často k protržení hrazení a spojení obou stád. Pro vlastní dělení je účelné třídicí zařízení, spojené s váhou a fixačním boxem pro možné zootechnické a veterinární zákroky.

 

Zajištění potřeby dusíkatých živin
Mléko kojících krav osahuje 2,8 až 3,4 % bílkovin. To odpovídá vysokému příjmu dusíkatých látek v rozsahu 210 až 250 g na kg suš. mléka. V přídatných krmivech dostačuje pak obsah N-látek na úrovni 13 až 15 %. Při nižší produkci mléka, resp. na počátku období sání telat by byl odpovídající obsah dusíkatých látek na úrovni 14 až 15 %. Dobře stravitelné pastevní porosty vykazují obsah N-látek v rozpětí 12 až 15 %. Při nízké užitkovosti krav nebo nízké kvalitě krmiv, případně při použití kukuřičné siláže je třeba do směsí použít i komponenty s vyšším obsahem N-látek.

Doplněk minerálních látek a vitaminů
Mladému skotu je třeba rovněž zajistit doplněk minerálních látek, vitaminů a stopových prvků. Fosfor lze běžně pokrýt z mléka a ostatních krmiv. Na počátku výkrmu (100 až 200 kg ž. hm.) je třeba pokrýt potřebu vápníku dávkou asi 15 až 20 g na kus a den. V tomto období chybí i zhruba 1 až 3 g hořčíku. Vzhledem k obsahu sodíku v mléce není třeba počítat s jeho přídavkem až do hmotnosti 250 kg, kdy postačí 1 až 2 g na kus a den.

Zajištění pitné vody a parazitární ochrana
Jak telata od druhého týdne věku, tak i mladý skot musí mít k dispozici pitnou vodu. Na tom závisí příjem krmiv. Přežvýkavci jsou citliví na různé pachy a proto napájecí zařízení musí být udržována v čistotě.
V chovu krav bez tržní produkce mléka je uplatněn společný chov mladých i starších zvířat. Tím jsou zvířata vystavena zvýšenému nebezpečí přenosu parazitárních onemocnění. Tlak invaze parazitů omezuje příjem krmiv, vede k trávicím a metabolickým poruchám, drasticky snižuje užitkovost a může vést k vážným zdravotním problémům až úhynu zvířat. Včasným a opakovaným ošetřením zvířat proti stanovištním a specifickým parazitům se lze účinně bránit proti zdravotním rizikům, jakož i hospodářským ztrátám.

Krmení odstavených telat
Po odstavu chybí mladému skotu živiny obsažené v mléce. K zabránění výraznému poklesu užitkovosti a kondice zvířat, je třeba zajistit zvýšený příjem kvalitního objemu, případně zařazením živinově vyváženého doplňku jadrných krmiv. Není dobré, když se střetne doba odstavu se změnami složení krmných dávek. Změny krmných dávek je třeba provést již dva až tři týdny před uvažovaným odstavem. Jen pozvolné změny zajistí bezproblémový odstav. Dávky jádra je třeba zvyšovat již před odstavem a to až na úroveň, která odpovídá potřebě živin po odstavu. Při jednom krmení lze podávat maximálně 1,5 kg jádra. Přechodná krmná dávka by měla obsahovat 5,9 až 6,5 MJ/kg sušiny NEL a 14 % N-látek v 1 kg sušiny, podle požadované úrovně přírůstků. Vysoký příjem krmiv lze zajistit při podávání doplňkových krmiv 2 x denně a při trvalém přístupu zvířat k napájecí vodě. Plnohodnotnost výživy z hlediska minerálních látek a vitaminů je nezbytností. V neposlední řadě je třeba připomenout, že stresové faktory omezují užitkovost a proto je třeba se vyvarovat hrubých zásahů v době odstavu.
V následujících tab. 5 až 7 jsou uvedeny potřeby živin pro odchov jalovic, výkrm jalovic a výkrm býčků, které vychází z doporučených potřeb živin (Pozdíšek 1992 a 1994, Sommer a kol. 1994) a zohledňují vyšší nároky na záchovnou potřebu, kterou je třeba respektovat při chovu skotu bez tržní produkce mléka.5

Závěr
V základních principech jsou potřeby živin zvířat, která jsou chována v systému chovu skotu bez tržní produkce mléka obdobné jako u zvířat chovaných ve stájích. Specifikem pro Skot bez tržní produkce mléka je zvýšený důraz na minimalizaci nákladů na krmiva a především pracovních nákladů. Ve výživě těchto kategorií skotu je kladen důraz na pastevní způsob chovu po co nejdelší dobu. Kvalita krmiv a koncentrace živin musí zajišťovat přiměřený růst a vývin chovaných kategorií a plemen, odpovídající kondici, zdraví a v neposlední řadě jejich dobrou reprodukci. Především z těchto důvodů je potřebné uspokojovat diferencované potřeby živin ve výživě zvířat. Také proto je nezbytné využívat sezónnosti i v oblasti reprodukční. U konzervovaných krmiv je třeba zajišťovat v potřebných proporcích výrobu krmiv s vysokou a nižší koncentrací živin v jejich sušině. 
 

                                                                                                                                                                                                 
 

NĚCO O KONÍCH NA FARMĚ

                   Hucul

 

img_1331.jpg

Huculský kůň je celoročně chován v přírodě, max. pod přístřešky proti povětrnostní nepohodě. Huculský kůň patří mezi primitivní malá horská plemena koní, vyšlechtěná z tarpana Své jméno získal od nevelké skupiny slovanského obyvatelstva příbuzného Ukrajincům a ovlivněného přílivy jiných národů, která žila ve východní části Karpat (přestože původním teritoriem huculských koní byla oblast celého karpatského oblouku).img_1332.jpg

Huculský kůň se vyznačuje vytrvalostí, nenáročností, otužilostí a dlouhověkostí. Charakterově bývá označován za psychicky vyrovnaného, učenlivého a pracovitého, vyznačuje se výbornou pamětí. Díky své klidné a vyrovnané povaze se hodí především k rekreačnímu ježdění, výcviku jízdy a hipoterapii.

Jeho hmotnost se pohybuje mezi 350-450 kg,

 

               Hafling

parezska-336.jpg
Rakouský haflinský pony je pojmenován podle vesnice Hafling v jižním Tyrolsku, kde se před stovkami let poprvé choval. Jeho předky byli místní horští koně koně a ponyové, kteří byli vyšlechtěni arabskou krví. Všichni dnešní haflingové se odvozují od polokrevného araba jménem El Bedavi XXII. Plemeno vzniklo v 19.století.


V průběhu staletí křížení v rámci rodu dalo vzniknout ponymu velmi výrazného typu: malé, ale silné postavy, vždy ryze zbarvenému, odolnému, v kroku jistému, s výraznými chody arabských předků.
hlava_zuzana.jpg
Hafling se svou poddajnou, inteligentní a přátelskou povahou představuje vynikajícího všestranného jezdeckého koně, vhodného i pro zápřež. Lze jej použít pro celou řadu jezdeckých disciplín. Před nástupem mechanizace byl vyhledávaným koněm do zemědělství a jako soumar. Dnes se řada haflingů používá na turistické ježdění. Plemeno se vyváží do mnoha zemí a je zvláště oblíbené v Německu a Švýcarsku.parezska-301.jpg

Ušlechtilá hlava haflinga prozrazuje jeho orientální původ. Hafling je skromný odolný a neobyčejně silný koník. Má krátké nohy a mohutně osvalený hřbet a záď. Kopyta jsou tvrdá a zdravá. V Alpách bývá často zapřahán do saní. Ze způsobu pohybu haflinga je znát účel, pro který byl tento kůň chován, tj. jako horský pracovní kůň. Všechny tři základní chody má dobré, ale málo prostorné. To mu umožňuje chovat se jistě na horských svazích.

 

parezska-300.jpg


       Český sportovní ponny 

funny-s-felinou.jpg

  Cílem šlechtění je všestranně využitelný pony jezdeckého typu s tvrdou konstitucí, dobrou krmitelností, dlouhověký, nenáročný a odolný proti vnějším vlivům. Konstituce a zdravotní stav musí umožňovat ekonomický celoroční chov ve volném ustájení s výběhem. Důraz je kladen na dobrý charakter, rozvážnost, vysokoumusime-se-poradne-rozhlednout.jpg inteligenci, ovladatelnost a ochotu k práci. Český sportovní pony je určen především pro sport dětí a 

 

mládeže na všech výkonnostních úrovních. Je dobře využitelný jako rodinný kůň pod sedlo a do zápřahu i pro běžný jízdárenský provoz.

 

konecne-se-rozhlednu--at-vim-kde-to-jsem.jpg


     Velšská plemena

        WPBRimg_5216.jpg
 

Cílem šlechtění velšských plemen pony a kob je ušlechtilý a korektní pony/kůň, s dobrým charakterem, temperamentem, s prostornou a elastickou mechanikou pohybu, pevným zdravím, který je vhodný pro všechny druhy jezdeckého sportu i pro běžné jezdecké, rekreační a vozatajské využití.

Welsh part-bred je ve své domovině - Velké Britanii - velmi oblíbeným jezdeckým koněm pro děti i dospělé a je využíván jak ve všech jezdeckých disciplínách, tak i pro sportovní a rekreační zápřež. Kombinace welsh coba a anglického plnokrevníka nebo teplokrevného koně dobrých linií přinaší zcela mimořádné potomstvo, jehož využitelnost je prakticky neomezená.   Wpbr vyniká svou výkoností, jezditelností, skokovými schopnostmi. Flexibilita a dynamika pohybu ho předurčuje jako sportovního koně všech disciplin jak na národní, tak i mezinárodní úrovni. Spojené Státy Americké ho objevily pro sport a rekreaci.

 

TOPlist